V Praze aktuálně probíhá rodinný festival v rámci Mezinárodního týdne respektu k porodu, který pořádá Hnutí za aktivní mateřství. Organizace už čtvrt století prosazuje přirozený porod bez rutinních a ve výsledku škodlivých zásahů a přátelskou péči pro matku a dítě.

Přehrát

00:00 / 00:00

Tereza Šimůnková: Cesta vede přes vztahy

Ačkoli jsem k oblíbenému národnímu sportu dohánění Západu obecně spíš skeptická, není nutné kopírovat všechny trendy jen kvůli preferované zeměpisné straně, zrovna prenatální a porodní péče v zemích západní Evropy bývá dobrou inspirací. Ano, technicky je Česko na špici, spousta porodnic upustila od těch nejrigidnějších praktik, téma zrození se dostalo do povědomí jako něco, čemu má smysl věnovat pozornost.

Jenže příliš mnoha zdravotníkům stále chybí schopnost komunikovat bez paternalismu, respektovat potřeby žen a jejich vizi tak podstatné události. Bezpečné prostředí totiž nevznikne tak, že se porodní sál vymaluje na růžovo. V tomto směru jsem měla to štěstí zažít porodní praxi ve Francii, kde jsem porodila svou dceru při plánovaném porodu doma.

Porodní asistentky a pocit důvěry

Porody doma jsou z podstaty věci žánr menšinový, na rozdíl od Česka jsou ale ve Francii standardní součástí zdravotního systému. Myslí na ně také zdravotní pojištění, které pokryje část nákladů. Absentuje psychická manipulace a vytváření strachu, který má těhotné donutit záměr přehodnotit, natož aby pediatr komplikoval převzít do péče novorozence, protože se nenarodil v porodnici, jak si stěžují některé české matky.

Zásadním rozdílem je přiznání odborné kompetence porodním asistentkám, které v případě zdravého těhotenství a fyziologického porodu převezmou veškerou péči o klientku. To znamená, že kompletně zastoupí lékaře. Vztah, který mezi sebou s klientkou vytvoří, a důvěra z něj vzešlá pak podpoří, ne-li umožní bezpečný porod. Samostatně a sebevědomě ale pracují i porodní asistentky v nemocnicích, které také vedou těhotenské konzultace.

Genetické testy lze odmítnout bez jakéhokoli vysvětlování a dohadování, konzultace jsou od toho, že se konzultuje: kromě praktických informací třeba rodinná anamnéza nebo průběh porodu vlastního. Kýženým výstupem je pocit podpory a důvěra ve vlastní tělo a hlavně pochopení faktu, že fyziologický porod není nemoc.

Vynikající je také možnost návštěv v domácnosti v šestinedělí; tatáž porodní asistentka, která je provázela v těhotenství a při porodu, za matkou a novorozencem v rámci zdravotního pojištění dochází celý měsíc, první dva týdny obden. V tu chvíli už dávno není anonymní profesionálka. Vznikl vztah. Z pocitu důvěry prosperuje jak matka, tak dítě, nehledě na praktické výhody kontinuální péče jedné osoby.

Francouzská praxe je tedy přesným opakem postoje České gynekologické a porodnické společnosti, která v tomto smyslu nepovažuje činnost odborných porodních asistentek za smysluplnou a k jejich návštěvám u ženy po porodu nespatřuje medicínskou indikaci. Pokud chceme české porodnictví dovést na Západ, cesta povede přes vztahy.

Autorka je publicistka

Tereza Šimůnková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít