Desítky lidí v Nebrasce studují češtinu a učí se tradice. Zajímají je ražené koláče, polka i Dvořák s Janáčkem
Se znalostí češtiny člověk v cizině velkou díru do světa neudělá. I uprostřed Severní Ameriky se ale najdou nadšenci, kteří se chtějí česky a o Česku učit. Už více než 100 let existuje na Univerzitě státu Nebraska v tamním hlavním městě Lincoln program českých studií. V Nebrasce totiž žila velká komunita českých přistěhovalců. Dnes mají zájem o studium češtiny a českých reálií nejen potomci českých osadníků z 19.století.
„Nám se tady uprostřed Nebrasky podařil malý zázrak, protože ten program máme plný. Poslední roky jsme vždy měli 50 studentů. Ne všichni ale zůstanou, někteří to studují jen dva tři roky, záleží, co od toho chtějí,“ říká vedoucí projektu českých studií na Univerzitě v Nebrasce Hana Waisserová.
Žáci jí dělají radost. Třeba i ti, kteří už odrostli studentským létům, ale mají motivaci se česky učit. „Jmenuji se Deborah Polaček. Chci mluvit česky, protože mám českou rodinu. Můj otec, babička a dědeček uměli česky. Hrají na harmoniku a saxofon českou polku a valčík,“ říká jedna ze studentek.
Také Joe Swoboda má české předky. Učit se česky se rozhodl po konferenci o českém vlivu v Nebrasce před několika lety. „Jsem psycholog a hudebník. Hraji na kytaru, na klavír. Manželka se jmenuje Mary Swoboda,“ vypráví.
Rachel Green nepochází z českého rodinného prostředí, pro studium češtiny má jiný důvod. „Chci mluvit česky, protože mám ráda českou operu, mám ráda Dvořáka, Martinů a Janáčka. Moje oblíbená opera je Rusalka a ráda zpívám árii Měsíčku na nebi,“ popisuje.
Rachel baví zpívat Dvořákovy árie. Studuje totiž také operní zpěv a česky se začala učit právě kvůli Dvořákovi.
„Jsem Cameron, jsem z Nebrasky,“ říká lámanou češtinou další student. Obě babičky a jeden dědeček studenta 1. ročníku českého programu Camerona pocházeli z Čech. Chce se naučit česky tak, aby rozuměl a dokázal mluvit a jednou se do České republiky podíval.
Podle profesorky Hany Waisserové ale nejde v českém programu jen o učení slovíček a gramatiky.
„Samozřejmě, že je učíme jazyk, ale je potřeba si uvědomit, že čeština není světový jazyk, není to španělština, není to francouzština. Přes to napojení na Evropu nabízíme studentům strašně moc možností. Jezdíme například do česko-amerických komunit a studenti pravidelně točí dokumenty, které potom s tou komunitou sdílíme,“ popisuje vedoucí projektu Waisserová.
Na výletě do městeček v takzvaných Českých Alpách, tedy kopcovité krajině východní Nebrasky, se studenti setkávají i s místní specialitou. Kulatými koláči z kynutého těsta s náplní uprostřed.
„To jsou koláče s náplní višňovou, meruňkovou, tvarohovou, pravděpodobně citrónový pudink. Jsou trochu bledší, než jsou naše koláče, ale jsou kulaté a mají uprostřed náplň. Skoro bych řekl, že jdou na dračku,“ říká jeden ze studentů.
Podobné nadšení jako koláče sklidilo i vepřo, bramborovoknedlo, zelo v jedné z restaurací, kde umí vařit české knedlíky. Student Noah už znal knedlíky z dřívějška, ale zelí pro něj byla novinka. Zase by si to prý někdy dal.
České tradice se uprostřed Spojených států v Nebrasce udržují nejen v kuchyni, ale také v lidové hudbě. Studenti měli nakonec výjezdní výuku zpestřenou i o hudební výchovu a tělocvik, když se s paní profesorkou a českými krajany učili tancovat polku.
