Expolicisti z NAKA se skrývají na Balkáně. Uprchlí Slováci tam „hrají o čas“, tvrdí reportér

Bratislava 2. dubna 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Ve Vinohradské 12 jsme nabídli překlad textu, kterého jste spoluautorem a který byl uveřejněn na stránkách Investigativního centra Jána Kuciaka o tom, kde je a co dělá bývalý šéf slovenské kontrarozvědky SIS, proč je v Bosně. V tom textu se píše ještě o dalších dvou mužích. Jejich příběhy mě zajímají, protože i po nich jste pátrali. Ján Kaľavský a Marián Kučerka jsou taky na Balkáně? 
Ano, skrývají se tam před slovenskou spravedlností, dalo by se říct, protože jeden z nich je už pravomocně odsouzený, druhý zatím nepravomocně odsouzený a soudní proces probíhá.

Co to je za lidi? Z toho, co jsem se dočetl a co se naši posluchači dozvěděli, pocházejí ze slovenských bezpečnostních složek. 
Jsou to lidé, kteří jsou z poměrně vysokých pozic v bezpečnostních službách. Paradoxně je na Slovensku až tolik lidí nezná, což svědčí o stavu naší země. Kdyby se lidé z jakékoliv jiné země zapletli do něčeho podobného a skrývali se někde mimo EU, byl by to podle mě skandál par excellence. U nás to lidé přejdou mlčením nebo si ani nepamatují, kdo to je. Ale v krátkosti: oba jsou z NAKA - Národní kriminální agentury, což je taková elitní policie na Slovensku, která zatím stále funguje a existuje. Ján Kaľavský tam pracoval jako vedoucí operačního oddělení. Operativci jsou chlapi z terénu, kteří chodí i za zločinci, mají své informátory a tak dále, snaží se od nich získat informace, rozpracovat případy a podobně. On byl vedoucím tohoto operačního oddělení, spíše takový „sval“ než „mozek“, dalo by se říct. Předtím působil i jako „kukláč“. Máme informace, že dříve dokonce byl i ve francouzské cizinecké legii a potom byl snajprem pro slovenské „kukláče“. Stal se známým částečně už dříve, protože coby odstřelovač zneškodnil známého slovenského sériového vraha a kanibala z Košic. Za to dostal od bývalé premiérky Ivety Radičové dokonce i nějaké státní vyznamenání a postupně se stal vedoucím operačního oddělení.

Jeho kamarád a kolega Marián Kučerka byl šéfem expozitury finanční policie NAKA Bratislava. Kdybych to měl říct lidskou řečí, tak to byl finanční policista z Bratislavy, spíše ten „mozek“, skutečný vyšetřovatel, vysoko postavený. Tito dva muži si mezi sebou předávali informace, především Kaľavský měl totiž jako operativec dopředu informace o tom, když jeho kolegové chtěli někoho zatknout, vyrazit dveře, provést domovní prohlídku a tak dále. Tyto informace dokázal doslova prodat za peníze nebo jiné výhody třetím osobám, za což byl také odsouzen. Jednou z těchto třetích osob byl jeho kolega Kučerka, který také věděl dopředu, kdy mu jeho kolegové přijdou vyrazit dveře. Věděl to díky Kaľavskému. Kromě toho, že jsou teď oba v Bosně a Hercegovině, je spojuje to, že jsou oba už odsouzení za korupci. Jan Kaľavský dostal 7 let, ale zatím to není pravomocný rozsudek, protože ho vydal specializovaný trestní soud prvního stupně. Marián Kučerka je už pravomocně odsouzen Nejvyšším soudem Slovenské republiky na 10 a půl roku za korupci. Dohromady si vzal nějakých 220 tisíc, ale musel si to ještě s někým rozdělit.

Z vysoké policejní pozice do vyhnanství

Takže „sval“ a „mozek“, Kaľavský a Kučerka. Kdy se o nich veřejnost mohla dozvědět poprvé? Měli nějakou zásadnější roli v takzvané válce policajtů, o které jsme v minulosti ve Vinohradské 12 také mluvili? 
Souhlasím, že se tehdy dostali do povědomí zejména díky Robertu Ficovi, ale možná ještě dříve, hlavně Marián Kučerka v roce 2020, kdy začaly jeho problémy s policií a zákonem. Jeho kauzy jsou šťavnaté a výbušné, protože údajně přijal úplatek ve výši 20 tisíc eur za to, že nebude vyšetřovat příbuzného jednoho slovenského ministra, který je nyní poslancem za Hlas – sociální demokracii, jednu z koaličních stran. Kromě toho měl údajně přijmout 200 tisíc spolu s dalšími policisty a vyšetřovateli. Stal se velmi známým, když se provalilo, že jde o člověka, který za úplatek nevyšetřoval příbuzného politika.

Ale ještě známějším se stal díky své obhajovací strategii, kterou poté zvolil i jeho kamarád Ján Kaľavský. Tato strategie spočívala v tom, že si začali tajně nahrávat setkání s prokurátory a se svými kolegy. To bylo v době, kdy ještě nebyli právoplatně obžalováni, respektive ještě chodili do práce. Nahrávky pak předávali takzvanému antiteamu, tak se mu později začalo na Slovensku říkat, aby tento antiteam mohl obvinit jejich kolegy, kteří skutečně usilovali o vyšetřování závažné trestné činnosti. Kromě toho se nahrávky dostávaly i k Robertu Ficovi, který v té době, někdy mezi rokem 2020 až 2023, byl v opozici. Vyšetřování sahalo stále hlouběji do vod nějakých jemu blízkých a spřízněných osob, dokonce i on sám byl v jednom momentě obviněný. Robert Fico vystupoval na tiskových konferencích a používal právě nahrávky, které udělali Kučerka a Kaľavský, aby lidem ukázal, že prokurátoři z Úřadu speciální prokuratury, vyšetřovatelé a znalci kolem jejich kolegy Jána Čurilla jsou zmanipulovaní lidé, kteří jen manipulují svědky a kauzy, aby vykreslili Směr jako nějakou zločineckou organizaci. Fico tvrdil, že je to celé zmanipulované a že to nahrávky dokazují. Problém ale byl, že nahrávky byly zmanipulované.

Jak se bývalý snajpr a bývalý policista, který se zabývá finančními kauzami, dostanou na Balkán? Proč zrovna tam a kde jste je vypátrali? 
Buď tam přiletí nebo přijedou autem, protože se jednoduše ocitnou v situaci, kdy vědí, že na Slovensku jim něco hrozí. Ještě předtím, než na ně je vydán zatykač nebo jim někdo odebere pas, jednoduše rychle odejdou na Balkán, do první země mimo Evropskou unii. Tito dva pánové si vybrali Bosnu a Hercegovinu. Proč právě tuto zemi, je velmi zajímavá otázka, kterou jsme se snažili vyřešit. Opovědí je několik. Je to relativně blízko, hned za hranicemi Evropské unie, takže ne až tak daleko od domova. Pan Kaľavský, bývalý odstřelovač, si velmi chválí i jazyk a kulturní blízkost té země. Žije se mu tam zjevně dobře.

Také asi hraje roli, že předem věděli, že když odejdou právě do Bosny a Hercegoviny, tak i když Slovensko začne nějaký vydávací proces, nebude to tak jednoduché a bude to trvat dlouho. Když jsme se v Bosně a Hercegovině setkávali s lidmi z ministerstev, soudů, se státními zástupci a podobně, tak všichni říkali, že si toho jsou vědomi, ale že to u nich prostě trvá dlouho. Momentálně prý mají hodně uprchlíků z Blízkého východu, teď i z Ukrajiny, z Ruska a musí vyřizovat jejich azylové procesy. A tito dva lidé ze Slovenska se nejen skrývají před extradicí, vydáním na Slovensko, ale také požádali o azyl, protože tvrdí, že na Slovensku jsou politicky pronásledováni. Je to sice zjevný nesmysl, ale musí se odehrát nějaký azylový proces, který trvá. V normální zemi by to možná netrvalo tak dlouho, v Bosně a Hercegovině to bohužel trvá měsíce, možná nějakých 7, 8, 9 měsíců je běžná doba, ale oni už jsou tam mnohem déle. Problém je, že kromě toho byrokraticky zdlouhavého procesu jim tam ještě někdo pomáhá. To je naprosto jasné, ale nedá se úplně jednoznačně dokázat, kdo to je a proč to tak je, i když máme jasné indicie.

Co oba v Bosně a Hercegovině dělají? Skrývají se? Když jste zjistili, kde přesně jsou, měli jste možnost s nimi mluvit?
Nechtěli se s námi bavit. U pana Kaľavského jsem byl jen jednou v listopadu minulého roku. Když mě zpozoroval, jen mával rukou a řekl: „Ježíšmarjá, na shledanou.“ To byla celá naše konverzace.

Hned vás poznal? 
Představil jsem se mu. On u nás zastavil, má pěknou novou Hondu, mimochodem s pražskými registračními značkami. My jsme šli směrem k jeho domu, a když jsem viděl auto s českými značkami, tak jsem si řekl, že by to mohl být on. Rychle jsem zapnul nahrávání na mobilu, on u nás zastavil a stáhl okýnko. Hned jsem ho poznal, tak jsem řekl: „Dobrý den, Tomáš Madleňák, Investigativní centrum Jána Kuciaka. Mohli bychom si promluvit?“ A víc jsem z něj nedostal. Po chvíli se zase vrátil, protože jsem tam chvíli natáčel a fotil jeho dům, mimochodem celkem pěkný, není to nějaká brutální vila, ale je to hezký nový dům s bazénem, palmou a velkými pozemky kolem. Jak jsme později zjistili, všechno už je napsané na jeho manželku. Není to tedy nějaký podnájem, celé to koupil. Ale víc se s námi nebavil. 

Mým kolegům z Bosny a Hercegoviny, Ninovi a Enesovi, se podařilo s ním opětovně spojit a letos se s nimi setkal. Povídal jim všechny ty příběhy o tom, jak je na Slovensku politicky pronásledován a že mu tu hrozí, že ho někdo zlikviduje, zabije a podobně, přičemž tato tvrzení nejsou ničím opodstatněná. Ale řekl jim také, že se v městě Trebinje v Republice srbské zabydlel, že se mu tam líbí, že tam mají skvělé jídlo, skvělá klima, že je to dobré místo na vychovávání dětí a že na Slovensko se už nikdy neplánuje vrátit. Takže to je to, co tam dělá. Tvrdí, že si vydělává půjčováním elektrických kol, ale když jsme tam byli, tak jsme žádná elektrická kola neviděli. Později na rozhovor přijel na elektrickém kole, ale o tom, že by tam skutečně fungovala nějaká půjčovna elektrokol, nevíme. Dokonce jsme zašli i do místní turistické kanceláře, abychom se zeptali, kde je tam nějaká půjčovna kol, a nikdo v celém Trebinje o tom nevěděl. Ale on tvrdí, že se tím živí.

Kaľavský je tedy v Republice srbské, což je jedna z entit tvořících Bosnu a Hercegovinu. A Kučerka? 
Kučerka je v Sarajevu, to jsme věděli. Zastihli jsme ho už minulý rok, když šel od soudu. Oba, Kučerka i Kaľavský, totiž do určité míry spolupracují se Slovenskem tím způsobem, že když mají vypovídat v nějakých jiných kauzách, protože jsou zapletení do mnoha, tak přijdou k nějakému soudu v Bosně a Hercegovině, tam jim udělají telemost, přes který vypovídají. Kučerku jsme tedy potkali před soudem, nebyl jsem u toho já, ale kolegové z Bosny, takže se na něj snažili mluvit anglicky. On se tvářil, že nerozumí, a utíkal od nich. Když jsem tam byl opět v tomto roce já, tak jsme už našli i dům, kde bydlí. Zatím si ho tedy nekoupil, jen si pronajímá vrchní patro v jednom starším domě s krásným výhledem na starou část Sarajeva. A jednoduše mě odmítl, nechtěl se s námi bavit.

Hra o čas

Zmiňoval jste, že se teď řeší, jestli by Kaľavský a Kučerka mohli dostat politický azyl. Znamená to, že vydání těchto pánů na Slovensko v tuto chvíli nepřipadá v úvahu? 
Nepřipadá v úvahu minimálně do doby, než bude definitivně rozhodnuto o azylovém procesu. Podle mých informací jim už místní ministerstvo bezpečnosti oficiálně zamítlo žádost o azyl, ale oni se ještě mohou odvolat. Ale i potom, když se odvolají a znovu jim to jednoho dne zamítnou, tak mají ještě nějakou možnost znovu se odvolávat proti extradičnímu řízení, takže se to může natahovat velmi dlouho. To je vlastně i upřímná odpověď na vaši předchozí otázku na to, co tam tito dva a vlastně i ten třetí, Peter Gašparovič, dělají. Hrají o čas, to je naprosto zjevné.

Proč hrají o čas? Vyčkávají třeba na změny, se kterými chce přijít a se kterými už přišel Robert Fico ze strany Směr a jeho kabinet?
To je věc, kterou nemůžeme říct se stoprocentní jistotou, protože mi to ani jeden z nich nepotvrdil. Ale řeknu to takto: každému z nich by změny, se kterými přichází vláda Roberta Fica, mimořádně pomohly v jejich situaci.

Jak? Mluvilo se o tom, že by se mohly snížit trestní sazby za určité činy, taky došlo ke zrušení speciální prokuratury, nicméně zasáhl do toho i Ústavní soud. Tak jaké změny by jim konkrétně mohly pomoct? 
Začněme s tím, co se už stalo, tedy zrušením speciální prokuratury. Jak jsem zmínil na začátku, když jsem představoval pány, o kterých se bavíme, Marián Kučerka si nahrával určité osoby a Robert Fico pak nahrávky využíval veřejně. Kučerka nahrával konkrétně dva prokurátory zvláštní prokuratury Repu a Šúrka, kteří jsou považováni za absolutní elitu mezi prokurátory na Slovensku. A teď speciální prokuratura prakticky přestala fungovat, Repa a Šúrek byli převedeni generálním prokurátorem na generální prokuraturu. Byli zařazeni do odboru vězeňství, kde se budou zabývat stížnostmi vězňů na porušování jejich práv a podobně. To je určitý posun, který tito lidé mohou považovat za pozitivní. Druhým aspektem jsou změny v trestních sazbách. Budu chvíli mluvit v číslech, ale myslím, že jsou velmi výmluvná. Jánovi Kaľavskému hrozí 5 až 12 let vězení za to, co udělal, tedy za prodávání informací osobám spojeným s podsvětím za peníze a úplatky. Prvostupňový soud mu uložil 7 let a nyní má rozhodnout druhostupňový soud. Pokud by druhostupňový soud rozhodoval podle novely trestního zákona, už by mu nehrozilo 5 až 12, ale pouze 3 až 8 let vězení.

Mariánu Kučerkovi původně hrozilo 10 až 15 let a byl pravomocně odsouzen na 10 a půl roku. Pokud by se však vrátil na Slovensko, mohl by napadnout skutečnost, že proti němu bylo jednáno v době jeho nepřítomnosti, a mohl by argumentovat, že to byl nelegitimní postup. V případě, že by se mu podařilo dosáhnout obnovy řízení, už by se na něj vztahovaly nové trestní sazby, což by znamenalo 3 až 8 let místo původních 10 až 15 let. Co se týče Petera Gašparoviče, původně mu hrozilo 7 až 15 let, ale podle nových trestních sazeb by to byly maximálně 4 roky. Z toho vyplývá, že každý z nich by teoreticky mohl odejít s trestem do výše 4, 5 let, což by opět podle nových změn znamenalo, že by mohli dostat pouze podmíněný trest.

Rozumím. Na druhou stranu platnost těchto úprav slovenský ústavní soud odložil. Není to nic, co by mělo začít platit příští měsíc. 
Novela trestního zákona měla začít platit 15. března, ale účinnost byla pozastavena rozhodnutím ústavního soudu do doby, než tento rozhodne o její ústavnosti. Jeden z ústavních soudců upozorňoval, že pozastavení účinnosti novely nemusí nutně znamenat, že ústavní soud rozhodne o její neústavnosti. Je těžké předpovědět, jak ústavní soud nakonec rozhodne, zda v novele je nebo není něco neústavního. I když se nám novela může či nemusí líbit a můžeme mít názor na motivace těch, kteří ji schválili, pravdou zůstává, že měnit trestní právo na Slovensku je v pravomoci řádně zvolené vlády a parlamentu.

Jinými slovy se to za měsíc stát může, jenomže nevíme, kdy se k tomu ústavní soud znovu sejde a rozhodne o ústavnosti změn. 
Rozhodování ústavního soudu pravděpodobně bude trvat déle než pouhý měsíc. Podobné případy na ústavním soudu často trvají měsíce, někdy dokonce i roky. Je tedy nepravděpodobné, že by si ústavní soud nějak extrémně dávala na čas. Existují signály, že Robert Fico nebude čekat na rozhodnutí ústavního soudu, ale že vláda předloží další novelu trestního zákona. Je to jeho politický cíl a půjde za ním.

Máte signály, že Robert Fico má zájem na tom, aby se Kaľavský, Kučerka a Gašparovič vrátili na Slovensko?
Přímé signály nemáme. Robert Fico se o nich nevyjadřuje kromě toho, že používá jejich nahrávky, a vykresluje je, stejně jako ostatní politici Směru, skoro jako mučedníky za právní stát na Slovensku. Současná vláda tvrdí, že všechny změny trestního zákona nedělá kvůli tomu, aby pomohly víc jak stovce obviněných lidí z éry předešlých vlád, ale kvůli tomu, že se snaží napravit porušování lidských práv a křivdy, které se staly. To je jejich interpretace. Nemyslím si, že někdo na Slovensku má zájem na tom, aby se kdokoliv z těchto tří vrátil. Máme jasné indicie, že například v případě Mariána Kučerky se Slovensko oficiálně snaží o to, aby ho Bosna a Hercegovina vydala vzhledem k tomu, že je pravomocně odsouzen. Ale neoficiálně nebo za zavřenými dveřmi víme od zdrojů z Bosny a Hercegoviny i z prostředí bezpečnostních služeb, že Slovensko nedělá mnoho proto, aby je Bosna vydala.

Když se o tom rozhodovalo ještě na začátku, protože už to fakt trvá měsíce až roky, tak bosenská tajná služba si od slovenské tajné služby k těmto lidem vyžádala nějaké dokumenty, nějaké vysvětlení, co jsou zač, zda jsou nebezpeční, proč jsou na Slovensku obviněni, obžalováni, odsouzeni a zda je tedy mají vydat. Slovenská tajná služba SIS prosím pěkně poslala do Bosny dokument, ve kterém tvrdila přesný opak toho, co tvrdilo slovenské ministerstvo spravedlnosti a co tvrdily soudy. Napsala jim, aby Kaľavského nevydávali, že je na Slovensku opravdu politicky persekvovaný. Takových signálů máme víc, obzvláště teď po změně vládní garnitury. Na povrchu to může vypadat, že Slovensko oficiálně žádá o extradici, ale pokud pro to ve skutečnosti moc dělat nebude, tak ani Bosna pro to moc dělat nebude.

Závěrem dodejme, že nikdo z trojice stíhaných pánů žádnou vinu nepřiznává a všichni odmítají, že by pochybili. 

V podcastu byly využity zvuky z youtubového kanálu YT Investigatívne centrum Jána Kuciaka - ICJK.