‚Neměli bychom to podcenit.‘ Proč potřebujeme obrannou smlouvu s Washingtonem a co na ní vadí SPD

Berete to, co se teď dělo ve Sněmovně, tedy velké obstrukce ze strany SPD kvůli schvalování česko-americké obranné smlouvy, tak trochu jako výtku současné vládě, že dostatečně nevysvětlila, proč tu smlouvu Česká republika potřebuje?
Politiku SPD spíš vnímám jako takovou snahu získat politické body u potenciálních voličů strany SPD, což jsou většinou lidé, kteří se v té problematice ne zcela orientují a často podléhají různým dezinformacím nebo konspiračním teoriím. A to je přesně ta skupina obyvatel, na kterou se SPD zaměřuje, což bylo patrné i z těch různých projevů a vyjádření strany SPD a jejích představitelů.

Chtěla bych připomenout, že strana SPD v posledních letech prosazovala vyhlášení referenda o vystoupení ze Severoatlantické aliance. Takže to není nic nového, je to pokračování jejich politiky.

I když můžeme považovat za trochu úsměvné, že v debatě, která teď probíhala ve Sněmovně okolo této obranné smlouvy, zaznívaly ze strany SPD i takové argumenty, že vlastně obrannou smlouvu se Spojenými státy nepotřebujeme, protože už máme podepsanou Severoatlantickou smlouvu. Nevím, jak si to mám vyložit. Jestli to znamená, že už se strana SPD smířila s členstvím v Severoatlantické alianci a už nepožaduje vystoupení a už jim vadí jenom ta smlouva s Američany… Říkám, bylo to trochu úsměvné poslouchat.

Nepadla přeci jenom ta jejich kritika trošku na úrodnou půdu, když říkali, že by o této smlouvě měli hlasovat lidé v referendu?
Nemyslím si, že by se mělo právě o této smlouvě hlasovat v referendu. Když si uvědomíme, že i náš vstup do Severoatlantické aliance v roce 1999 nebyl prohlasován v referendu a také byl schválen jenom parlamentem, tak si nemyslím, že bychom měli k referendu přistupovat v této otázce. To je první věc. A pokud bych se měla vrátit k té otázce týkající se komunikační strategie vlády o této smlouvě ve vztahu k veřejnosti, tak musím říci, že má vláda ve strategické komunikaci opravdu mezery. A to nejenom v této otázce. Ostatně o tom se mluví i v posledních týdnech. To pak otevírá prostor nejenom pro SPD, ale i další představitele dezinformační scény nebo různé demagogy, kteří se snaží tu smlouvu prezentovat jinak, než jak to s ní ve skutečnosti je.

A jak to s ní je? Proč ji Česko vůbec potřebuje?
Musíme si uvědomit, že tato smlouva navazuje na naše závazky přijaté v rámci Severoatlantické aliance.

To znamená, že navazuje nejenom na Severoatlantickou smlouvu, která byla podepsána zakládajícími členy v roce 1949 a upravovala kolektivní obranu vůči hrozbám, ale zároveň navazuje na smlouvu o postavení spojeneckých sil, kterou jednotlivé státy podepsaly v návaznosti na Washingtonskou smlouvu v roce 1951. Říká se jí takzvaná SOFA smlouva, tedy smlouva o postavení spojeneckých sil. To znamená, že se předpokládalo, že v případě kolektivní sebeobrany, když bude některý ze států ohrožen, umístí ostatní státy své jednotky na území toho jiného spojeneckého státu.

Jinými slovy přijedou Američani a ve smlouvě se řeší, co tady budou dělat, jaká budou mít práva, jak se na ně bude vztahovat náš právní řád, jak americký právní řád a tak dále.
Přesně tak. A to je řešeno už v rámci Severoatlantické aliance s touto smlouvou SOFA z roku 1951. Jenže tato smlouva je rámcová a proto zároveň předvídá, že pokud k tomu samotnému umístění spojeneckých jednotek na území jiného spojence dojde, bude se muset uzavřít ještě další bilaterální dohoda, která působení jednotek cizího státu na území jiného státu ještě nějakým způsobem upraví a podrobněji ustanoví. A to je přesně případ této obranné smlouvy mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými.

Kdybychom chtěli být konkrétnější, k čemu přesně se ta smlouva vztahuje? Jaké právní otázky upravuje?
Obecně upravuje právní postavení příslušníků ozbrojených sil Spojených států amerických na území České republiky, pokud by zde byli umístěni. A opakuju znovu – pokud. To znamená, že smlouva neupravuje to samotné umístění, protože to nebylo zatím schváleno.

Nepíše se tam, že za 14 dní přijede 50 000 vojáků a umístíme je na letišti v Čáslavi?
Přesně tak, nic takového tam není. Musíme si uvědomit, že v souladu s naší ústavou by jakékoli umístění nebo pobyt jakýchkoli spojeneckých vojsk, tedy nejenom armády Spojených států amerických, muselo být znovu schváleno vládou a parlamentem. To znamená, že tato smlouva automaticky nic takového neumožňuje.

A nemění vůbec to, jak je to teď nastaveno.
Určitě ne. Přesně tak, jak to je nastaveno naším členským v Severoatlantické alianci. Smlouva jen dopředu upravuje, jak se bude postupovat v případě, že by tu spojenci, konkrétně tedy Spojené státy americké, měli umístěné nějaké vojáky. To znamená, abychom to už dopředu věděli, kdyby k této případné eventualitě došlo.

Budou v Česku základny?

Šéfovi SPD Tomiu Okamurovi mimo jiné vadí, že smlouva neobsahuje cituji: „Interpretační doložku jako na Slovensku, že ta smlouva nevytváří podmínky pro založení základny USA v Česku a to ani do budoucna.“ Znamená to tedy, že smlouva, kterou jsme uzavřeli a už je podepsaná (Jana Černochová, ministryně obrany z ODS ji podepsala se svým protějškem Lloydem Austinem a teď dochází k ratifikaci toho podpisu), vytváří podmínky k tomu, aby u nás byla v budoucnosti vytvořena americká základna?
Musíme si uvědomit, v jaké situaci Slováci tuto smlouvu uzavírali. Uzavírali ji loni a ratifikována byla krátce předtím, než Rusko zaútočilo začátkem února loňského roku na Ukrajinu. Politická realita na Slovensku nejen v únoru loňského roku, ale už i nějakou dobu předtím, byla velmi složitá, protože na rozdíl od nás je na Slovensku mnohem více politických stran, které se vyslovují a vystupují proti Severoatlantické alianci a proti posilování spolupráce se Spojenými státy americkými. A proto tam i byla dána ta doložka – protože tolik stran se ve slovenském parlamentu posilování spolupráce bránilo, že tam tato doložka musela být dána. Samozřejmě musíme si uvědomit ještě jednu věc – to, jak jednají slovenské politické strany, není dáno nějakým jejich programem, nebo že by s tím přišly nějak shůry sami, ale jde i o celkové naladění slovenské společnosti. Podle posledního průzkumu z minulého měsíce, který prováděla organizace Globsec, je podpora členství v Severoatlantické alianci na Slovensku nejnižší ze všech států východního křídla NATO. Pro ilustraci v současné době podporuje na Slovensku členství v Severoatlantické alianci pouze 58 % obyvatel. V České republice je to podle tohoto průzkumu 85 %. V Maďarsku dokonce 89 % i přes to, co momentálně provádí vláda Viktora Orbána, a jakým způsobem se staví ke konfliktu na Ukrajině. A v Polsku, tam to vůbec nepřekvapí, je podpora členství v alianci je 94 %. Politické strany reflektují nálady slovenské veřejnosti. A proto tam toto téma vyvolává tak velké třenice, velké spory, velmi nepřátelská vyjádření na stranu Severoatlantické aliance. Například Robert Fico nedávno prohlásil, že Severoatlantická aliance, tedy NATO, chce nějakým způsobem ovlivnit výsledek slovenských parlamentních voleb, které budou v září tohoto roku. Prezidentku Čaputovu označuje za agentku Spojených států amerických a podobně. Takže tam je ta debata velmi vyhrocená.

Když se vrátím zpátky k té otázce, tak naše smlouva tu interpretační doložku nemá. To znamená, umožňuje Američanům, aby si postavili svoji základnu v České republice?
Neumožňuje, protože jakékoliv umístění spojeneckých jednotek na našem území, tedy nejenom amerických jednotek, by muselo být znovu schvalováno vládou a parlamentem v souladu s Ústavou České republiky. Takže opravdu automaticky nic takového neumožňuje.

Váda i někteří členové hnutí ANO, například první místopředseda ANO Karel Havlíček, vysvětlovali, že v té smlouvě vlastně není co nepodpořit. Jak vláda, tak část ANO ve sněmovně nahlas říkali, že tam ten mandát automaticky sem dostat vojáky nebo postavit tu základnu není. Na druhou stranu se v té smlouvě píše, že Američané dostanou přístup do asi jedenácti zařízení v České republice s právem na jejich využití. Jedná se o vojenská letiště, o posádky, o výcvikové prostory, Čáslav, Libava, Březina, Vyškov a tak dále. Co to znamená? To znamená, že dáme cizím, byť spojeneckým, vojskům přístup do jedenácti míst, jak znova říkám, letišť, posádek a prostorů v České republice?
Znamená to, že vojáci Spojených států amerických by mohli, v případě, že by se na našem území nacházeli, tyto prostory využívat tak, jak se už využívají nyní – například pro různá spojenecká cvičení. Mohla by tam být umístěna jejich technika, jejich letadla v případě těch letišť, a samozřejmě by tam mohli mít i zásoby.

Sklad zbraní?
Samozřejmě. Když mluvíme o technice, tak tam musí mít nějakou munici, takže samozřejmě toto by tam bylo umístěno.

Dobře. A co třeba otázka jaderných zbraní? I taková otázka se objevovala ve veřejném prostoru, zda si Česko nenechá na své území dovést jaderné zbraně, o kterých by nikdo nevěděl.
Tak to není možné, protože veškeré umístění ozbrojených sil i techniky na našem území by muselo být opět po souhlasu naší strany. To znamená, že my bychom měli být dopředu informováni o tom, jakou techniku, jaké zbraně si armáda Spojených států nebo příslušníci ozbrojených sil Spojených států na naše území přivezou, co se v těch prostorech bude nacházet. To není tak, že by to přivezli bez našeho vědomí a už vůbec ne jaderné zbraně. Protože to je vysoce citlivá položka, nehledě na to, že tam skutečně musí jít o schválení naší vládou, naším parlamentem. Bez našeho vědomí by to v žádném případě nebylo možné.

A ty prostory zůstávají ve vlastnictví České republiky?
Ano, samozřejmě. Pokud by to bylo tak, že by si tam vojáci americké armády vystavěli třeba další budovy, sklady, hangáry, nebo by prodloužili přistávací dráhu pro svá letadla, tak to všechno samozřejmě zůstává nám, to si sebou neodvezou. A v případě, že pak opustí území České republiky, tak to všechno zůstane ve vlastnictví České republiky.

Když jsem si tu smlouvu pročítal, tak jsem tam narazil na jednu důležitou věc. Ta smlouva mimo jiné stanovuje, že Česko se vzdává přednostního práva na výkon trestní jurisdikce až na výjimky, kdy půjde to vzdání se práva odvolat. Co to přesně znamená?
To znamená to, že pokud by se příslušníci amerických ozbrojených sil dopustili nějakého trestného činu nebo nějakého přestupku, tak budou přednostně vyšetřováni americkými orgány – myšlenou v rámci té dané mise. To znamená, že příslušníci ozbrojených sil podléhají určitému řízení v rámci americké armády a primárně by byli vyšetřováni jejich orgány činnými v trestnými řízením. Ale to neznamená, že by nebyli potrestáni, aby si někdo nemyslel, že by jim nějaký trestný čin prošel. To v žádném případě. Každý čin by s sebou nesl veškeré důsledky, to znamená, že by potenciální oběti byly odškodněny, všechno by probíhalo. Ale máme tam tu výjimku, že v případě, kdy by to byl opravdu závažný případ,

Třeba zabití českého občana?
Přesně tak, to bychom si mohli vyžádat výjimku. To znamená, že bychom přednostní právo, které jsme v této smlouvě udělili americkým orgánům, písemně odvolali. Ale abychom to takto nedramatizovali. Já bych chtěla říct, že po zkušenostech z jiných zemí, kde už americké jednotky působí, pokud došlo k nějakým trestným činům nebo přestupkům, tak se většinou jednalo o dopravní nehody, ne o nějaké závažné trestné činy. Takže abychom tady nemalovali nějakého čerta na zeď.

Počkejte, dopravní nehody ve vozidle, nebo že tank narazil do auta?
Myslím ve vozidlech většinou. Šlo samozřejmě o dopravní nehody při přesunu vozidel a tak dále.

A třeba také armádní techniky?
Ano, můžou to být nějaké armádní džípy nebo něco takového. Takže většinou došlo k těmto případům. Samozřejmě se těmto událostem všichni snaží předcházet, ale může k nim dojít. Víme, jak často dochází k dopravním nehodám na našich silnicích. Takže samozřejmě, když se tu vyskytují vozidla amerických uzbrojených sil, tak může dojít do dopravním nehodám, ale to jsou případy, kdy většinou dojde k poškození nějakého majetku nebo nedej bože k újmě na zdraví. Ale nejsou to závažnější případy, abychom si tady nepředstavili nějakou závažnější trestnou činnost.

Ostatní země mají ve smlouvě ten vztah stejně jako my také takto asymetricky ukotvený?
To záleží tedy na každé straně, ale většina to takto má. Co se týče amerických ozbrojených složek, je to tradice. Oni se snaží vždy tuto výjimku vymínit a trestní jurisdikci mít ve vlastních rukou.

Na chvostu NATO

Bilaterální obrannou smlouvu se Spojenými státy už má kolik státu? Asi 24 z té alianční třicítky?
Ano, přesně tak.

A my budeme 25. Pokud to všechno projde tak, jak má, to jsme na chvostu.
To jsme na chvostu. Ale jsme na chvostu i co se týče našeho regionu, tedy východního křídla aliance. Musíme si uvědomit, v jaké bezpečnostní situaci se v současné době nacházíme. Ta situace není nová, nejde jen o loňské zahájení války vůči Ukrajině ze strany Ruska. Ruská agresivní politika je přítomna už několik let, respektive dalo by se říct celé desetiletí. Mluvíme o agresi vůči Gruzii v roce 2008, první agresi či Ukrajině v roce 2014. A to byl právě ten impuls, kdy řada zemí východního křídla NATO začala usilovat o to, aby na jejich území byly umístěny spojenecké síly. Do té doby totiž žádné spojenecké síly aliance na území tehdy nových členských států NATO, tedy dnešního východního křídla NATO, nebyly umístěny. A rok 2014 byl přelomový. Ve Varšavě na summitu aliance v roce 2016 bylo rozhodnuto o té tzv. předsunuté přítomnosti spojeneckých sil na východní křídla aliance. Tehdy se to týkalo Polska a baltských států. Takže od té doby působila mnohonárodnostní bojová uskupení na územích těchto čtyř států. A samozřejmě součástí těchto mnohonárodnostních uskupení byly i síly Spojených států amerických. Dokonce v Polsku jsou vedoucí zemí. Takže bylo logické, že tyto státy uzavřely bilaterální dohody mnohem dříve než třeba Česká republika.

No ale 25. ze 30. Jak si to vysvětlujete, že jsme do této doby nechtěli více posilovat spolupráci právě s USA? Nebo proč jsme tak pozadu?
Spíš jsme pořád počítali s tím, že nebude nutné jednotky Spojených států nebo i spojenecké jednotky na našem území umístit, dokud se ta bezpečnostní situace výrazně nezhoršila. Uvedla jsem rok 2014 a následně rozhodnutí summitu ve Varšavě. K obdobnému rozhodnutí došlo i v loňském roce, po tom útoku na Ukrajinu v únoru 2022. V březnu bylo na summitu v Bruselu rozhodnuto, že mnohonárodnostní bojové skupiny budou umístěny i v dalších státech východního křídla NATO – to znamená na Slovensku, v Maďarsku, Rumunsku a Bulharsku. A my jsme zůstali jedinou zemí východního křídla NATO z těch devíti, kde žádné takovéto bojové uskupení umístěno není a tudíž jsme tu smlouvu zatím ani nepotřebovali. Ale jsme naprostou výjimkou. Je to samozřejmě dáno tím, že nejsme přímou hraniční zemí východního křídla NATO, na rozdíl od těch ostatních států, které chrání vnější hranici aliance ať už na zemi nebo na moři. My jsme přeci jenom ten stát obklopený všemi těmi spojenci. Ale to neznamená, že bychom měli situaci nějak podceňovat.

A nemohl hrát roli třeba i strach z toho, že ta smlouva nejde 10 let vypovědět?
Nemyslím si, protože přeci jenom k umístění těch jednotek zatím nedošlo. A když tady budeme ty jednotky mít, tak to bude v zájmu naší bezpečnosti. A nemyslím si, že by jiné státy měly takovéto obavy. Naopak, ony usilovaly o to, aby nejenom americké jednotky, ale jednotky dalších spojeneckých států na jejich území byly, protože to vnímají jako součást obrany, součást bezpečnosti a vlastně jakousi pojistku proti potenciální ruské agresi.

Já tomu rozumím. SPD by vám řekla, cizí vojska v Česku nechceme. Ale je otázka, zda se potom dokážeme ubránit sami, že?
Ano, tak SPD v minulosti měla i takové nápady, že se sami ubránit dokážeme, že nemusíme být členem ani Severoatlantické aliance.

A další věc k těm deseti letům, je asi řada už států, které mají tu smlouvu více než deset let. Víme o nějakém, že by jí vypověděl, že bys s ní nebyl spokojený?
Určitě ne, žádný z těchto států ji nevypověděl. A když jsem zmínila ta mnohonárodnostní bojová uskupení ve státech východního křídla NATO, tak si musíme uvědomit, že kromě nich jsou na území těchto států i přímo ty americké základny, o kterých tady pořád mluvíme. Po roce 2014 byly zřízeny základny v Polsku a Rumunsku – tam jsou kromě těch mnohonárodnostních bojových uskupení i čistě americké základny. A žádný z těchto států si nikdy nestěžoval. Naopak jsou rádi, že tam ty americké jednotky mají.

V podcastu byly dále využity zvuky z České televize, CNN Prima News a webu Poslanecké sněmovny.