Český voják, který cvičí Ukrajince: Byli u nás i chlapi z jaderné elektrárny, prostor na povídání u piva není
Pětadvacetiletý poručík Jaroslav pracuje u armádních chemiků v Liberci teprve lehce přes rok, se svým týmem už ale stihl během tří výjezdů do Polska vycvičit téměř 90 ukrajinských vojáků. „S jakou vervou oni do výuky nastupují, to jsme nečekali, že budou mít až tak velký zájem, takovou pokoru,“ pochvaluje si Jaroslav v rozhovoru pro iROZHLAS.cz. Intenzivní výuka trvá šest dní v týdnu a je zakončena simulovaným útokem.
Příslušníci 31. pluku radiační, chemické a biologické ochrany jsou společně s českými armádními zdravotníky, odstřelovači a ženisty zapojeni do asistenční mise Evropské unie na podporu Ukrajiny.
Vybraní ukrajinští vojáci přijíždějí do zemí Evropské unie, Česko je cvičí jednak ve vojenském prostoru Libavá, jednak posílá armádní specialisty do Polska.
Pro Ukrajince cvičící v Libavé se stal kaplan nepostradatelným. Překládá a vede mše
Číst článek
Tam letos v dubnu vyrazil poprvé také Jaroslav, jehož celé jméno na jeho přání redakce nezveřejňuje, aby ukrajinským zdravotníkům během jednoho týdne předal informace i praktické znalosti ze svého oboru.
„Zaměřujeme se hlavě na ochranu proti zbraním hromadného ničení. Potom s nimi procházíme ochranné obleky, jak si je nasadit, jak si nasadit masku. Také je učíme základní způsoby a provedení dekontaminace. A poslední velké téma jsou detekční přístroje, tedy různé druhy, výhody, nevýhody a práce s nimi,“ popisuje mladý poručík, který jako vůbec první instruktor působící v Polsku poskytl rozhovor médiím.
Protože je času málo a informací naopak hodně, probíhá výcvik šest dní v týdnu. Na jeho konci je pak praktické přezkoušení, které má podobu simulovaného útoku.
„Je to celodenní akce, kdy si vyzkouší, jaké to je v případě zasažení nějaké oblasti jakoukoliv zbraní hromadného ničení. Mají za úkol evakuovat osoby z této oblasti, potom jim poskytnout dekontaminaci a první pomoc a připravit je na odsunutí do zdravotnického zařízení,“ popisuje Jaroslav.
A odmítá zprávy, které nedávno proběhly médii, o tom, že by Ukrajinci byli se západním výcvikem nespokojení. „Mám spíš úplně opačnou zpětnou vazbu. Dostali jsme pochvalu od ukrajinské armády, byli hodně spokojeni s úrovní výcviku, který provádíme,“ říká.
Profesionálové i civilisté
Skupina lidí, která Jaroslavovi a jeho kolegům „přijde pod ruku“, je různorodá. Jsou mezi nimi jeho vrstevníci, ale také mnohem starší vojáci. Někteří jsou zkušení a jiní přicházejí čerstvě z civilu. Problémy to ale při výcviku prý nepůsobí.
„Samozřejmě že ti, kteří mají v chemické odbornosti už nějaké zkušenosti, tomu rozumí lépe než nováčci. Už jsme tam měli i chlapy, kteří pracovali v jaderných elektrárnách, ale všichni jsou hodně aktivní a doptávají se,“ vysvětluje poručík, pro kterého jsou výjezdy do Polska první zahraniční misí.
Evropská unie chce zdvojnásobit výcvikovou misi pro Ukrajinu. Letos by trénovala 30 000 vojáků
Číst článek
Protože na výcviku platí nulová tolerance na alkohol, není možné jít si po práci společně s Ukrajinci sednout do hospody a neformálně si tam popovídat.
„Jakýkoliv kontakt je víceméně omezený jenom na výuku, že bychom zašli na pivo, to ne. Bereme to z profesionálního hlediska. Jedeme tam s tím něco předat, něco je naučit. Na nějakou osobní stránku nebo přátelení se mezi sebou úplně není prostor,“ objasňuje Jaroslav, kterého dle vlastních slov nejvíce překvapil velký zájem, který Ukrajinci o výuku mají.
„S jakou vervou oni do výuky nastupují, to jsme nečekali, že budou mít až tak velký zájem, takovou pokoru. Jsou i uctiví, člověk z toho má dobrý pocit,“ těší ho.
Že někteří z těch, které Jaroslav a jeho tým školí, z Polska zamíří rovnou na frontu, kde mohou zemřít, si prý nepřipouští. „Nějakým způsobem se s tím člověk musí srovnat, protože je mu jasné, že ta pravděpodobnost nějaká je, ale bez toho by nešlo realizovat výuku,“ uzavírá Jaroslav.
