‚Velká a dobrá zpráva.‘ Čásenský o prodeji Mafry a telefonátech od Babiše

Mafru jste opustil, když přišel Babiš. Babiš odchází, tak je čas na návrat?
Asi úplně ne. Za prvé mě tam nikdo zatím nezve, což je podstatná věc, a za druhé si myslím, že vracet se dvakrát na stejné místo nemusí být vždycky úplně chytré. 

Pojďme k tomu zásadnímu: Babiš prodává Mafru, která byla loni asi 85 milionů ve ztrátě, ale kromě ní taky společnost Londa, která vlastní rádio Impuls, a také chemičku Synthesia, o tom hlavně je prodej Karlu Pražákovi, jehož skupina Kaprain tedy převezme deníky MF Dnes, Lidové noviny, už zmiňovaný Impuls, televizi Óčko a tak dále. Kdo je nový majitel této velké mediální a chemické skupiny? 
Musím říct, že osobně Karla Pražáka neznám, myslím, že jsme spolu vědomě nikdy nemluvili, takže můžu říct jen to, co jsem se o něm dočetl. Je to podnikatel, který dlouhá léta pracoval pro PPF, od roku 2013 se osamostatnil, právě od PPF koupil pohledávkovou firmu AB Credit, ta se stala základem jeho podnikatelské skupiny Kaprain, která nyní kupuje Synthesii a Mafru (prodej ještě musí schválit Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, pozn. red.). Má celkem velký nemovitostní byznys, je aktivní v chemickém byznysu a v několika dalších aktivitách. Otázkou samozřejmě je, zda Karel Pražák bude tím, komu bude speciálně Mafra a média, která patřila Andreji Babišovi, patřit i za další rok. 

To znamená, že může být pouze prostředníkem nějaké větší koupě někoho jiného? 
Nemyslím si, že by byl cílně prostředníkem. Asi měl opravdu zájem o koupi Synthesie, otázkou je, zda je jediným vlastníkem Synthesie, nebo tam má nějaké další společníky. Mafra mu byla, řekněme vnucena v rámci nějakého balíčku Andrejem Babišem. Mluví se o různých předběžných dohodách, o nějakém přeprodeji dál. Asi nejvíc se hovoří o možné dohodě s Pavlem Tykačem, který by mohl Mafru odkoupit. Pavel Tykač byl vážným zájemcem o nákup Mafry ve chvíli, kdy loni na podzim začala jednání Andreje Babiše s potenciálními zájemci, Daniel Křetínský byl hned druhým vážným zájemcem. Zájemci by se určitě našli, záleží samozřejmě vždycky na ceně a na podmínkách takového obchodu. 

Zaujalo mě, jak jste říkal, že Mafra je vlastně takový přívěsek v tom obchodě, že byla Karlu Pražákovi vnucena. Před pěti, deseti lety bychom se něčemu takovému hodně podivovali.
Ano, za prvé se situace změnila a za druhé vždycky musíme přemýšlet také o penězích, které běží na pozadí. Vzhledem k tomu, že Andrej Babiš investoval opravdu velké peníze do vybudování své mediální skupiny, myslím, že to bylo určitě přes pět miliard korun, tak pokud se mu podstatná část nebo snad dokonce všechny ty peníze v rámci současného obchodu vrátily, tak myslím, že musí být velmi spokojen. Chápu, že ve chvíli, kdy ta mediální skupina moc nevydělává, respektive většinou spíš prodělává, než že by vydělávala, vedle toho je přijatý Lex Babiš 2, to znamená zákon, který Andrej Babišovi opravdu efektivně znemožňuje média vlastnit, pokud chce zůstat v politice, tak v takové chvíli vytvořit balíček s něčím, o co má někdo jiný zájem, a obojí úspěšně prodat, je prostě dobrý obchodní tah, ať se nám to líbí, nebo ne. 

11. září české žurnalistiky

Pět hodin šestatřicet minut odpoledne 24. června roku 2013. 

Zítra asi něco koupím

— Andrej Babiš (@AndrejBabis) June 24, 2013

V českém mediálním porevolučním prostředí jeden z nejpamátnějších tweetů, který si pamatuju. Možná existovaly ještě nějaké, ale tohle byl takový blesk z čistého nebe minimálně pro ty, kteří tenkrát nebyli v tom mediálním domě angažovaní - Babiš kupoval Mafru. Jak na to pamatujete? 
On to nakonec nekoupil zítra, ale pozítří, protože faktické datum podpisu kupní smlouvy bylo 26. června 2013. V době, kdy Babiš ten tweet vydával, panovalo celkem velké přesvědčení, že podnik, který bude kupovat, bude Ringier, to znamená skupina, která dnes patří Danielu Křetínskému a Patriku Tkáčovi. 

Blesk a spol.
Blesk, Reflex a další. Andrej Babiš tehdy paralelně vyjednával s oběma vlastníky, se švýcarským Ringierem i s německým RBDV, kterému patřila Mafra. V Ringieru už dokonce měli připravené smlouvy k podpisu, Andrej Babiš jim na poslední chvíli oznámil, že si to rozmyslel a koupí něco jiného. Pro spoustu lidí to bylo velké překvapení, když nakonec koupil Mafru. Já jsem o tom uvažoval už pár dnů nebo týdnů předtím, jestli to náhodou nebude Mafra, kterou Andrej Babiš nakonec koupí, nicméně vždycky jsem se tehdy uchlácholil myšlenkou, že nás by přece naši Němci neprodali, a když, tak určitě ne Andreji Babišovi. Ukázalo se, jak jsem byl naivní.

Co v tom přemýšlení nakonec převážilo nebo co jste si dával na misky vah, proč by měl Babiš koupit zrovna Mafru, a proč by neměl koupit Blesk?
Důležité je, co nakonec převážilo u něj. Ale myslím si, že vlastníkům Mafry se ho podařilo přesvědčit o tom, že si koupí prestižnější média, že v případě serveru iDNES si koupí médium s větším dosahem, než měl minimálně tehdy Blesk.cz, a že ta skupina měla silnější webové působení. 

Pravda, v té době už rostla popularita internetového zpravodajství.
Už byla velmi silná. iDNES byl po Novinkách druhým nejsilnějším zpravodajstvím serverem, nebo se přetahovali o první pozici. Myslím si, že z tohoto pohledu to pro Andreje Babiše určitě byla lepší koupě, a nevím, jestli v té době u něj taková úvaha probíhala, ale později se mu to vyplatilo. Zároveň tím de facto zneutralizoval minimálně dvě média, která by se jeho politické kariéře pravděpodobně dost věnovala, což byla MF Dnes a Lidové noviny, takže tam byl vedlejší efekt, proč se mu ten nákup určitě vyplatil.

Kdy vám hlavou proběhlo, že přichází 11. září české žurnalistiky, když tedy použiju další památnou větu jednoho z vašich kolegů, pokud se nepletu...
Byla to věta Karla Škrabala. 

A kdy to bylo? Kdy bylo jasné, že je amen s investigativní žurnalistikou v MF Dnes? 
V té vteřině, kdy mi zástupce našich německých vlastníků oznámil, že ten den ráno podepsali kupní smlouvu s Agrofertem a prodávají Mafru Andreji Babišovi. Zhruba o deset, možná patnáct minut později, nevím přesně, jsem naopak já oznámil svému šéfovi, že už tam dál nebudu a že chci podat výpověď. Německým vlastníkům pak nezbylo, než říct Andreji Babišovi, že si kupuje noviny bez šéfredaktora. My jsme si kolem toho potom nějak dopisovali, sešli jsme se, on mě přesvědčoval, abych tam zůstal, a já jsem mu vysvětloval, proč to v žádném případě nechci udělat. Ale to, že je konec s tím druhem žurnalistiky, tak, jak já jsem si ho představoval jako ideální, to mi bylo jasné v té vteřině... Respektive bylo mi to jasné už předtím, když jsem přemýšlel o tom, co by se stalo, kdyby to Andrej Babiš koupil. Ale ve chvíli, kdy jsem slyšel, že je Mafra prodaná, tak jsem si říkal, dobře, bude to jiné.

Když politici vlastní média

Ptám se i z toho důvodu, zda to bylo jasné úplně od začátku, protože Babiš ještě nebyl tak známou personou ve smyslu politického prostředí, spíš toho obchodního. Nevím, jestli jste od něj mohli od začátku čekat, co nakonec přišlo, protože on i tvrdil, že nebude zasahovat do práce novinářů a tak dále. 
Ano, to říkal, já jsem v té době samozřejmě také netušil, jestli a jak moc se bude snažit do médií zasahovat. Nicméně to, co jsem se mu snažil už tehdy vysvětlit, je, že ve chvíli, kdy majitel mediálního domu má dvě stě třicet jiných firem a jednu politickou stranu k tomu, tak je to prostě limitující faktor pro to, čím se mohou jeho média zabývat, protože ve velmi mnoha oblastech se vám bude stávat, že když budete o něčem psát, tak automaticky budete podezřelí, že to děláte v zájmu svého majitele, a to není věc, u které by alespoň část novinářů chtěla asistovat. To, že se potom Andrej Babiš, jak se po letech ukázalo, neváhal scházet s některými redaktory a domlouvat se s nimi o tom, jak se bude psát o konkurenci...

Kauza Marek Přibil...
Přesně tak. Že se jeho média občas neudrží a jdou mu trochu na pomoc v různých politických případech, to se v té době ještě nevědělo, byť se to dalo předpokládat. Navíc Andrej Babiš nebyl úplně neznámou figurou. Za prvé byl známý z byznysu a za druhé tím, že založil ANO 2011, jak se původně jeho strana jmenovala, takže minimálně od roku 2011 se politikou zabýval. Do té doby jsem ho nikdy neviděl osobně, ale zato jsem s ním mnohokrát mluvil po telefonu, protože mi často volával coby šéfredaktorovi MF Dnes a vždycky si stěžoval, že o něm někdo špatně píše nebo že má malý prostor pro vyjádření, když psal nějaké reakce, byl takový emotivní. Pamatuju si takový hezký telefonát, ve kterém jsem řekl, co jsem používal často na různé lidi, a u Andreja Babiše to pak akorát nabralo komický risk, protože jsem většinou říkal různým politikům a byznysmenům: „neřvěte na mě, nejsem váš zaměstnanec“. V tomto případě se tady málem stalo, že jsem se zaměstnancem Andreje Babiše stal, formálně to tak dokonce asi na pár dní bylo, než jsem úplně odešel. Andrej Babiš pro mě nebyl úplně neznámou figurou, že bych vůbec nevěděl, o koho jde. 

Sedět tu Jaroslav Kmenta, tak mně vyčiní, že řeknu, že byl známý jenom tak trochu obchodně, nicméně myslel jsem to právě tak, že ještě nebyl silnou politickou figurou. Myslím, že v té době jste si asi nemohli představovat, že by se někdy možná stal i premiérem, to asi tehdy nebylo ještě úplně jasné. 
Asi ne, nicméně, když se potom člověk zpětně podívá na časovou koincidenci jeho nákupu médií a růstu jeho preferencí, tak nákup Mafry byl jedním z významných boostů jeho politického posilování. Bylo to sice v době, kdy padla Nečasova vláda, kdy Miloš Zeman sestavil úřednickou vládu, ale tím, že Andrej Babiš koupil ta média, na sebe strhl velkou pozornost.

Různé politické figury na to reagovaly a myslím si, že mu to velmi pomohlo v tom, že najednou byl hráčem ve hře. Do té doby to byla spíš taková legrační postavička s jedním, dvěma procenty preferencí.

Ale s velkými a širokými kontakty...
A najednou těch procent bylo pět, pak deset, a nakonec devatenáct a byl druhou nejsilnější stranou ve volbách 2013.

Roberte, říkal jste, že po letech se ukázalo, že kontakty s novináři v médiích, které mu patřily, nějaké byly. Ale ono se ukázalo už po pár hodinách, že není úplně pravda to, co tvrdil, že nebude zasahovat do práce novinářů, protože tehdy volal snad po jedné své tiskové konferenci redaktorovi Lidových novin Janu Kálalovi, proč se o jeho tiskovce nikde nepíše.

Je to tak, jestli se nemýlím, tak mně tehdy psal nějakou SMS, kde se podobně rozčiloval, že nikdo z redakce MF Dnes nebyl na jeho tiskovce. Už nevím, co jsem mu na to odpovídal, ale ukázalo se, že on je emotivní typ. Myslím si, že ať slíbí komukoliv, že na něco nebude reagovat, tak to prostě nevydrží, nedokáže to.

Varianta, kterou, tuším, načas aplikoval týdeník Respekt, totiž, že nebude o svém majiteli Zdeňku Bakalovi psát - neproběhla taková myšlenka v redakcích MF Dnes a Lidových novin?
Zaprvé je trochu rozdíl v tom, jestli je váš majitel „jenom“ uhlobaron, nebo je také předseda politické strany, která se uchází o hlasy voličů ve volbách, a to navíc nastupující politické strany, která má velkou marketingovou kampaň a podobně. Za druhé, rozhodnutí Respektu nepsat o svém majiteli, popravdě řečeno, nebylo příliš šťastné, také ho po nějaké době odvolali. Ukázalo se to ve chvíli, kdy se OKD dostalo do problémů, kdy se hovořilo o tom, jak Zdeněk Bakala slíbil horníkům, že jim prodá byty, a nakonec to nedodržel. V té době se taktika Respektu ukázala jako ne úplně šťastná a myslím si, že není možné a asi by ani nebylo možné, aby si Mafra na deset let, co ji Andrej Babiš vlastnil, řekla, že o něm nebude psát, to nejde. Nemůžete nepsat o člověku, který je předsedou vlády.

To by byly prázdné noviny. 
Nikdo to nepředpokládal. Nikde jinde v Evropě kromě Itálie, kde měl Silvio Berlusconi svá média, se nic takového nedělo, ve většině zemí se bere za nepřípustné, aby si politici pořizovali svá média. Andrej Babiš to udělal a myslím si, že jeho média o něm nemohla nepsat. 

Česká média v rukou oligarchů

Berlusconizace českých médií, když tu Silvio byl zmíněn, nebo obecně oligarchizace začala už se Zdeňkem Bakalou, nebo až s Andrejem Babišem? 
Formálně vzato prvním oligarchou, který si koupil nějaká média, byl Zdeněk Bakala, koupil je v roce 2009. Tehdy to byla zajímavá situace, protože novináři v Economii byli rádi, že je koupil Zdeněk Bakala. To vydavatelství prodával německý vydavatelský dům Handelsblatt a druhým zájemcem byl František Savov, což je člověk, který je dnes uprchlý v Londýně a skrývá se tam před vyšetřováním ze strany českých úřadů. Tehdy se novináři nebo management v Economii radoval, že podnik nakonec koupil Zdeněk Bakala. V té době už vlastnil Respekt, který převzal od Karla Schwarzenberga. Ale opravdová vlna oligarchizace přišla právě až s Andrejem Babišem, když koupil Mafru. O půl roku později Daniel Křetínský s Patrikem Tkáčem koupili už zmíněný Ringier, o dalšího půl roku později, to znamená v létě 2014, skupina PENTA koupila regionální Deníky, dnes se to vydavatelství jmenuje Vltava Labe Media, a ještě o něco později skupina PPF koupila televizi Nova. Tím se vlastně všechna významná česká média dostala do rukou místních podnikatelů, z velké části takových, kteří mají hlavní obchodní zájmy v jiných oblastech, než jsou média. 

Očekáváte, že přijde nějaká deoligarchizace českých médií? Ptám se kvůli zprávě, podle které se uvažuje o vykoupení Respektu z Economie a jedněmi z potenciálních budoucích majitelů jsou, tuším, slovenský Denník N a český Deník N, tuším, a to jsou média, která nutně nevlastní oligarchové, ale je tam nějaké sdružené investiční vlastnictví, navíc mám dojem, že podíly vlastní i samotní redaktoři.
Je to pravda, o myšlence na výkup Respektu jsem slyšel také už asi před měsícem. Otázka je, jestli to nakonec proběhne. Vždycky s tím musí souhlasit současný vlastník, to je asi podstatná záležitost, a zatím jsem nikde nečetl, jestli Zdeněk Bakala je této myšlence nakloněn, nebo nikoli. Jak už jsme si řekli před chvílí, vždycky záleží na penězích, které v tom obchodu jsou, a jak znám lidi z vedení slovenského Denníku N, nikdy mi nepřišlo, že by byli zbytečně rozhazovační, takže uvidíme, jestli se nakonec se Zdeňkem Bakalou dohodnou. Jestli bude nějaká deoligarchizace médií, těžko říct. Už před lety jsem měl pocit, že jednou to ty vlastníky musí přestat bavit. Myslím si, že Andrej Babiš celkem správně vyhodnotil, že mu jeho média nebo skupina Mafra velmi pomohla v začátcích jeho politické kariéry, mezitím se stal tak známou a nepřehlédnutelnou osobou, že cokoliv bude dělat a říkat, bude vždycky někdo někde vysílat, takže už ta svá média tolik nepotřebuje. Samozřejmě vždycky je příjemné, když máte svoje noviny, kterým můžete dát rozhovor, který je tak, jak si to představujete, ale myslím, že už to tolik nepotřebuje, a pokud za to dostal dobré peníze, tak chápu, že je asi rád, že to prodal.

Dostal za to dobré peníze? 
Nevím, já jsem tu smlouvu nepodepisoval a nečetl. Četl jsem různé spekulace o tom, že souhrnná částka za ten balíček byla deset miliard, někde jinde jsem četl dvanáct a půl miliardy. I kdyby to bylo osm, tak je to spousta peněz. Popravdě řečeno, už nabídky, které dostával za Mafru samotnou od Pavla Tykače a Daniela Křetínského, byly podle mého soudu daleko vyšší, než kolik je reálná hodnota toho podniku. Asi za to dobré peníze dostal, myslím, že by to neprodal tak, aby mu to připadalo nevýhodné. Ale abychom se vrátili k té deoligarchizaci, může se stát, že postupem času jednotliví magnáti zjistí, že jim to nepřináší takový užitek. Otázka je, kdo to pak od nich koupí. Jeden čas jsem se trošku obával, aby to nakonec neskončilo v nějakých čínských nebo ruských rukou, že to by mohli být další zájemci a bylo by to ještě horší než dnes. Ale to teď asi nehrozí, takže uvidíme.

Také uvidíme, jaká bude doba, protože bohatá média už tu byla, Mafra měla kolik třísetmilionové roční zisky...
Celkem pravidelně dlouhá léta a myslím si, že kdyby tehdy šlo o peníze, tak by dokázala mít i víc, ale řekněme, že pohodlných tři sta milionů korun vydělávala celé roky, pak se to změnilo v době minulé finanční krize mezi lety 2009 a 2013, kdy nakonec byla prodána. Bohatá média už moc nefungují, ale pořád jsou tu média, která vydělávají velmi dobré peníze, ať už jsou to velké celoplošné televizní stanice; když se podíváme na výsledky Seznamu, tak ty jsou fantastické, byť to asi nejsou média, co jim vydělává největší peníze. Myslím si, že to není tak, že by média byla nutně prodělečná. V případě Mafry její management říká, že doteď měl zadání, aby měli co největší dosah, a zadání neznělo, aby měli co nejlepší hospodářský výsledek. Bylo to z pochopitelných důvodů, Andrej Babiš chtěl mít především vliv na co nejširší část veřejnosti. Možná, že pod novými majiteli, ať už jimi bude kdokoliv, se zadání změní a třeba se i hospodaření Mafry dokáže trošku vylepšit, byť to asi bude těžké, protože jestli se něčemu opravdu po celém světě nedaří, tak jsou to papírové deníky.

Ještě jeden fenomén, který jsme nezmínili, který souvisí s oligarchizací médií a který zmínit určitě musíme, totiž vznik nových mediálních produktů včetně vašeho Reportéra, který by nutně nevznikl, kdybyste nemusel odcházet z MF Dnes, nebo by možná vznikl později jako nějaký sen novináře, který si chce vytvořit vlastní médium, tomu naprosto rozumím. Ale chtěl jsem se vás v souvislosti s tím zeptat, kvůli tomu, že každé médium pak vlastní nějaký oligarcha, jestli rozumíte i lidem, kteří zůstali, třeba protože neměli kam jinam odejít? 
Asi ano. Rozumím určitě lidem, kteří zůstali třeba ve sportovní redakci MF Dnes nebo iDNESu, v kulturní redakci, protože na obsah jejich práce určitě nemá žádný vliv to, komu to médium patří, dokud Agrofert nekoupí, nevím, Slávii. Ale tu už koupili už Číňani, tak ta asi na Andreje Babiše nezbyde.

Ale ten deník pořád vlastní daný politik, stále píšete pod tou značkou...
Ano, já bych tam nezůstal, ale asi bych si netroufal soudit někoho za to, že tam zůstal. Jak říkám, já bych tam nezůstal. 

Ta problematika je pochopitelně složitější, ať už se budeme bavit o tom, že potřebujete vydělávat peníze, máte nějaké vlastní seberegulační etické a morální hodnoty, které dodržujete, a tak dále.
Na druhou stranu si můžeme říct, že na příkladu spousty malých médií typu Reportér, Echo a další vidíme, že to asi jde i bez oligarchů. Nějak. Není to sice asi žádná sláva, ale jde to. 

Je to velká zpráva, že Babiš odchází z mediálního trhu? 
Vlastně asi ano. Přece jenom, ať už bude novým vlastníkem kdokoliv, tak je velmi pravděpodobné, že to nebude člověk, který bude zároveň držitelem významné politické moci, pravděpodobně to nebude předseda nejsilnější parlamentní strany ani kandidát na příštího prezidenta, takže ano, je to v tomto směru velká zpráva a je to vlastně dobrá zpráva. Že to pravděpodobně bude nějaký „standardní“ oligarcha, samozřejmě není nic, z čeho by se asi člověk mohl radovat a bouchat kvůli tomu šampaňské, ale to, že to už nebude oligarcha smíšený s politikem, je vlastně fajn.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity zvuky z České televize a audioarchivu Poslanecké sněmovny.