České rodiny dají za potraviny až 20 procent z příjmu. Nemá smysl hýbat se sazbami DPH, říká sociolog
České domácnosti dávají za jídlo a pití okolo 20 procent z celkového příjmu a až jedna čtvrtina se snaží na potravinách výrazně šetřit. „Nemá smysl hýbat se sazbami DPH, obecně to není dobrý nástroj na sociální politiku,“ vysvětluje sociolog a člen Národní ekonomické rady vlády Daniel Prokop v dalším díle seriálu Českého rozhlasu Život k nezaplacení.
Velkým tématem jsou v posledních dnech a týdnech ceny potravin. Vy se ve výzkumu Život k nezaplacení ptáte, jak velkou část příjmu lidé utrácejí za bydlení a právě za potraviny. Kolik tedy dávají domácnosti v současné době v průměru za jídlo a pití?
Je to 18 až 20 procent. Za poslední roky jsou ta čísla poměrně stabilní. Domácnosti si v podstatě kompenzovaly nárůst cen potravin tím, že snížily jejich potřebu a omezily koupi luxusnějších potravin. Takže oproti listopadu 2021 narostly výdaje asi o 1000 korun.
Výdaje za potraviny narostly o 1000 Kč, lidé omezují luxusní sortiment, bilancuje sociolog
Zhruba čtvrtina domácností se snaží na potravinách výrazně šetřit. Je zajímavé, že redukce spotřeby neměla větší efekt na udržení nižších cen. Zejména v minulém roce narostly ceny potravin, letos už tolik nerostou.
Roste počet těch, kteří právě na potravinách šetří. A nárůst od roku 2020 je opravdu výrazný. V roce 2020 sedm procent domácností šetřilo na jídle, v listopadu letošního roku 18 procent. Týká se to především těch nejchudších domácností?
Ano, týká se to těch chudších. Snížení procentuálních výdajů je do jisté míry dáno důchodci, protože oni samozřejmě šetří nejvíc. Nárůst důchodu byl ale vyšší, než nárůst výdajů na potraviny.
Samozřejmě víc šetří ta nízkopříjmová spodní polovina, těch horních 20 procent na potravinách šetří výrazně méně. Byť oni mají větší potenciál koupit ty luxusnější potraviny.
Mlsna k cenám potravin: Antimonopolní úřad je jako policie. Nemůžeme v podnicích dělat rybářské výpravy
Číst článek
Na čem se nejčastěji šetří? Je to opravdu tak, že se omezují luxusní potraviny nebo množství toho, kolik jídla a pití lidé kupují? Šetří na kvalitě a kupují levnější, a možná méně kvalitní potraviny?
Na to se my neptáme. To už bych si vymýšlel. Takže nevím. Pravděpodobně se to docela liší mezi těmi skupinami, že někdo může šetřit už jenom na objemu a někdo na té kvalitě.
Fenoménem ČR jsou slevové akce. Řešili jste v nějakých výzkumech, jak velká část potravin se prodává v akcích a co vlastně ty slevové akce s chováním spotřebitelů a s celým trhem s potravinami dělají?
Neznám české výzkumy, ale znám britské výzkumy na slevové akce z ekonomické krize v roce 2011. Výzkum ukázal, že asi dvě třetiny respondentů v Británii, a to bude dost podobné i v Česku, se řídí podle cen potravin a porovnávají ceny potravin, když nakupují. Slovo „akce“ to polovině z těchto dvou třetin komplikuje.
A to hlavně proto, že se neustále mění ceny. Tudíž výchozí cena není známá a respondenti nevědí, zda je ta konkrétní potravina levnější než běžně. A to mate konzumenty, ale může to mít efekt toho, že se sníží tlak na nižší ceny. Ale to byl výzkum z Británie. Jak to funguje v Česku, nevím.
Druhý efekt může být takový, že když jde nakoupit v akci člověk vysokopříjmový, tak jí využije tak, že nakoupí napříč spektrem dopředu. To může hrát rozdílnou roli u různých příjmových skupin. Když si někdo nemůže dovolit dát za nákup 5000 a využít akce, tak může mít horší možnost optimalizovat nákupy na akce.
Nevymlouváme se. Zdražují obaly, voda, energie o stovky procent, hájí šéfka potravinářů růst cen
Číst článek
To znamená, že paradoxně ty akce mohou být výhodnější pro ty, kteří mají víc peněz a mohou do zásoby nakoupit to, co zrovna v té akci je. Chápu to dobře?
Samozřejmě to souvisí s časem a možností dělat velké nákupy. Jsou to zajímavé fenomény. U jídla je hlavní problém v tom, že ceny narostly hodně v roce 2022. Trh je relativně koncentrovaný a má malou konkurenci jak na straně výrobců, tak na straně prodejců.
Takže snížení spotřeby poptávky trvá relativně dlouho, než se projeví v cenách. Zároveň se ukazuje, že pravděpodobně nemá smysl hýbat se sazbami DPH. To snížení se doufejme, projeví, ale s malou pravděpodobností natolik, aby se ukázalo v cenách.
Myslím si, že je to zbytečně vynaložená energie pohybovat se sazbou DPH o tři procentní body. Obecně není DPH dobrý nástroj na sociální politiku, protože se právě nemusí projevit do cen.
Navíc to, kolik dávají lidé, jak chudí tak bohatí, za různé produkty, se neliší natolik, aby se s DPH dala dělat sociální politika. Ta se má dělat s jiným typem daní – příjmovým, nebo samozřejmě dávkovým systémem a podobně.
Jsou ceny potravin tématem pro Národní ekonomickou radu vlády?
Pro část, ve které jsem já, úplně ne. Myslím si, že by asi bylo tématem, jak v Česku funguje antimonopolní úřad, jaké má pravomoci a co může dělat. Jestli například musel povolovat fúze výrobců potravin, kteří zvyšují koncentraci a snižují konkurenci mezi výrobci, což vede k omezené konkurenci na trhu.
Protože to, že neustále slyšíme, že dělat nemůže nic, je na pováženou. Takže tohle může být tématem pro ekonomy, ale nevím, zda se tím bude někdo z kolegů zabývat.
