Jak to bude s dalšími léky na další neduhy, které rovněž nejsou, není jasné. Resort zdravotnictví mluví o panice, lékárníci zase o tom, že jsou malé lékárny v distribuci opomíjeny a pacient běhá od dveří ke dveřím a hledá. Co přesně chybí, není úplně jasné.

Přehrát

00:00 / 00:00

Julie Hrstková: Léky nejsou a dlouho nebudou

Ministerstvo průmyslu a obchodu mělo na žádost ministerstva zdravotnictví vypracovat analýzu, která zmapuje farmaceutický trh v Česku. Analýza zatím nevznikla, práci obou ministerstev dostatečně vyčerpávají hádky o tom, zda vůbec má nějaká analýza být.

Podle posledních zpráv se zdá, že ano, jen je třeba počkat na to, až se zodpovědný pracovník resortu průmyslu vrátí z dovolené. Pak třeba bude o něco jasněji, jak vlastně doopravdy vypadá lékový trh v Česku.

Popis zdravotnictví tak víc než cokoliv jiného připomíná slavné úspěchy v románovém městě Kocourkovu. Útěchou snad může být to, že podobné problémy neřeší jen Česko. Britský systém veřejného zdravotnictví, někdejší chlouba, je teď postrachem zbytku Evropy. Nedostatek léků je všude, v Evropě jej Němci vyřešili po svém a přeplatili ostatní země.

Nestřílejte na pianistu

Podle průběžných průzkumů Evropské lékárnické unie od roku 2000 do roku 2018 došlo v Evropě k dvacetinásobnému nárůstu zaznamenaného nedostatku léků.

Podle zprávy z roku 2022 se všechny země EU, které odpověděly na průzkum, do kterého se zapojily lékárnické komory a lékárnické asociace z 29 zemí evropského regionu, v předchozích dvanáct měsících potýkaly s nedostatkem léků v lékárnách. Tři čtvrtiny zemí uvedly, že se situace oproti předchozím dvanáct měsícům zhoršila, žádná země neuvedla zlepšení.

Současně platí, že neexistuje nejen jednotný trh léčiv, ale ani jednotná metodika, jak porovnat nedostatek léků. Každopádně z průzkumu vyplynulo, že po Itálii, která hlásí největší výpadky, patří Česko k nejpostiženějším zemím.

Delší dobu se hovoří o tom, že přesunout výrobu nezbytných ingrediencí k výrobě léků do několika málo továren v jihovýchodní Asii nebylo moudré. Přesun zpátky je logisticky náročný, evropská pracovní síla zase drahá, což bude znamenat další nároky na veřejné zdravotnictví.

V kombinaci se stárnutím populace ve většině zemí se nezdá, že by měl nedostatek léků jednoduché a okamžité řešení. A i když se nějaké najde, pacientům, co nyní obrážejí několik lékáren po sobě, teď hned nepomůže.

Doporučení lékařů a nově i některých politiků, že by řešením byl lepší životní styl, je samozřejmě líbivé, pokud ale člověk chytí infekci, nebo si právě dobrým zdravotním stylem zlomí při sportovní činnosti nohu, rozhodně je neocení. Léky jsou pro lidi, kteří jsou nemocní, jako módní doplněk je bere skutečně jen minimum lidí a těm penicilin nechybí.

Hororové příběhy lékařů na sociálních sítích, kterak jejich nemocnice shání po republice ten či onen preparát, pacientům klid v duši nepřidává. Zprávy o celosvětových výpadcích také ne. Ve filmu Limonádový Joe byla nad pianem umístěna cedule s nápisem „nestřílejte na pianistu, dělá, co může“. Ministr zdravotnictví by podobnou potřeboval také. Dělá, co může. Ale v žádném případě to nestačí.

Autorka je komentátorka Hospodářských novin

Julie Hrstková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít