Problém spočíval v tom, že ve filmu se na chvíli objeví mapa, která podle Hanoje přisuzuje Číně vietnamské území v oblasti Jihočínského moře. Tak, jak rostou ambice Číny v této oblasti, narůstá i nervozita menších zemí, a to bez ohledu na zdánlivou ideologickou spřízněnost.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Fingerland: Joe Biden na námluvách ve Vietnamu

Pekingská politika tak postupně shání dohromady tak rozdílné státy, jako je Japonsko, Indie, Tchaj-wan – anebo Vietnam, stále formálně komunistickou diktaturou. Nejparadoxnější je samozřejmě skutečnost, že se Vietnam ocitá na jedné lodi s Američany. Válka ve Vietnamu jejich vztahy nadlouho poznamenala, ale jak vidno, ne navždy.

Nové rozdání karet

Oba státy pojí dva zájmy, neutralizace čínského vlivu a obchod. Ve skutečnosti spolu obojí dost souvisí. Američané mají zájem na tom ve Vietnamu vydělávat, jako investoři i jako výrobci. Vietnam si například objednal desítky dopravních letadel Boeing.

Jenže USA také chtějí oslabit závislost na téměř monopolních dodávkách některého zboží z Číny. Týká se to polovodičů, vzácných zemin nebo výroby baterií. Ve Vietnamu, držiteli velkých zásob zmíněných minerálů, který má navíc velkou výrobní kapacitu, se už chystá výroba čipů i baterií, právě za americké asistence. Ostatně v těchto dnech pobývá ve Vietnamu, stomilionové zemi s rozsáhlým trhem, i česká podnikatelská delegace.

Nezávislost na dodavatelských řetězcích mířících z Číny nebo do Číny je pro oba státy klíčovým prvkem jejich bezpečnosti, Vietnam navíc zaznamenal odchod mnoha západních investorů z Číny a snaží se zachytit co největší část tohoto proudu u sebe. S větším úspěchem než například Indie.

Mluví se také o tom, že by si Vietnamci mohli koupit třeba i americké stíhačky F-16 a systémy protivzdušné obrany. Je to spekulace, ale staví to jejich vztahy na novou úroveň.

Američané chápou svůj střet s Pekingem jako soupeření o spojenectví zemí v oblasti, přičemž Biden zdůraznil, že Amerika „nikam nepřichází“, je prý přece „také pacifickým státem“. S jednotlivými zeměmi oblasti pěstují tradiční vztahy, ale nyní také navazují nové, obvykle s těmi, které mají větší důvod obávat se čínského přátelství více než spojenectví se Spojenými státy.

Složitá hra

Celá situace je ovšem velmi spletitá, Amerika i Vietnam jsou si vědomy toho, že potřebují s Čínou vycházet, ale současně také její vliv zadržovat či zatlačovat, vyvážit to není jednoduché. Například Vietnam nyní uzavřel s USA dohodu o „komplexním strategickém partnerství“, jakou má nejen s rivaly Číny, jako je Indie, Rusko nebo Jižní Korea, ale také se samotnou Čínou – a nyní rovněž i Amerikou.

Biden zas opakovaně zdůraznil, že toto nemá být začátek studené války mezi Washingtonem a Pekingem, a v Indii na zasedání zemí G20, odkud dorazil, prý měl přátelský rozhovor s čínským premiérem. Komunikace tedy neustále běží.

V souvislosti s popsanou situací se mluví o takzvané Thukydidově pasti. Do té mohou spadnout dvě velmoci, jedna stávající a druhá rostoucí, jejichž soupeření skončí otevřeným konfliktem. Do toho by se nechtěl zamíchat ani Vietnam.

Celá věc má s přihlédnutím k Bidenově osobní historii zajímavý rys. Současný prezident patří ke generaci Američanů, které válka ve Vietnamu hodně poznamenala. Buďto proto, že v ní bojovali, nebo proto, že proti ní protestovali. Mladý ambiciózní právník a pak politik Joseph Biden nepatřil k žádné z těchto skupin. Není jisté, jak to jeho námluvy v Hanoji ovlivnilo. 

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít