V jejich pozadí je debata o výkladu minulosti, a to nejen polsko-židovské. Polské vlády v barvách strany Právo a spravedlnost se v minulých letech ohradily proti tvrzení, že se někteří Poláci nebo polské organizace podílely na německých zločinech proti Židům.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Fingerland: Izrael a Polsko pohřbily spory o dějiny, ale ne dost hluboko

Tato část polské politické reprezentace i intelektuálních kruhů tvrdí, že Polsko je obětí „antipolonismu“, který srovnává s antisemitismem. Vznikl dokonce zákon, který například učinil trestným jakékoli spojování polského národa s vyhlazováním Židů, a vláda dosadila své lidi do institucí, které se národní pamětí zabývají. Polsko má být chápáno výhradně jako oběť, a to pokud možno stejná jako Židé, ne-li větší.

Diplomatická historie

Současně vypukl spor s Izraelem, a to v několika kauzách, od potíží s restitucí židovského majetku, zabaveného Němci, ale nevráceného poválečnými vládami, až právě po výklad společných dějin.

Rozepře vyvrcholila tím, že Polsko odvolalo svého velvyslance a Izraelci přestali posílat středoškolské výpravy do Polska na návštěvu vyhlazovacích táborů, protože se prý polská vláda snažila zasahovat do výkladu, který žáci dostávali. Z hlediska „izraelského narativu“ poskytuje návštěva takových míst důležitou zkušenost pro vysvětlení kořenů novodobé státnosti.

Ovšem v březnu zástupci obou vlád podepsali dohodu, jež odblokovala cesty izraelských škol a umožnila návrat ke standardním diplomatickým vztahům, v jistém ohledu šlo o úspěch. Teď se ale na veřejnost dostal obsah dohody a vyvolal nesouhlas v Izraeli i v Polsku mezi některými historiky nebo židovskými organizacemi.

Podle izraelských kritiků dohody se Netanjahuova vláda podřídila tomu, jak polská vláda chce, aby se mluvilo o polské historii. Tedy potlačila negativní informace a přistoupila na paralelu mezi osudem Židů a Poláků během války, a to takříkajíc za peníze rodičů izraelských středoškoláků.

Kontroverzní seznam

Dohoda též obsahuje dodatek v podobě seznamu objektů, které by měly také navštívit, nebo přinejmenším jeden z nich. Vysvětlení, že se izraelská mládež má seznámit i s jinými stránkami dějin druhé světové války, nesouhlas nebudí. Problém spočívá ve výběru institucí a míst a v tom, jaký výklad minulosti podávají.

Jde třeba o muzeum takzvaných „prokletých vojáků“, tedy Poláků, kteří bojovali proti Němcům a později proti komunistům. Potíž je, že někteří z nich prokazatelně vraždili Židy, a to jak za německé okupace, tak i po osvobození. V některých případech zabíjeli také v Polsku žijící Slováky.

Jiným sporným místem je muzeum Poláků, kteří za okupace zachraňovali Židy. Je v domě polských manželů Ulmových, kteří skutečně zaplatili životem za to, že schovávali pronásledované Židy. Muzeum ve své současné podobě podle kritiků zneužívá jejich památky k tomu, aby podalo na politickou objednávku vylepšený obraz toho, co se v okupovaném Polsku dělo.

Není jisté, jestli tyto kontroverze změní znění dohody, která musí ještě projít izraelským i polským parlamentem, nebo zda naruší pokus Benjamina Netanjahua zlepšit vztahy s polskými protějšky i za takto vysokou cenu. Pikantní je skutečnost, že právě současná izraelská vláda je velmi nacionalistická, a přesto z naivity, ve snaze zahladit diplomatický spor nebo si koupit evropského spojence, podepsala dohodu, která vyprodává izraelský pohled na nejbolestnější okamžiky nedávných židovských dějin.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít